Chirurgie hlavy

Chirurgie hlavy je velice široká kapitola, jejíž rozsah zdaleka přesahuje hranice rozsahu výuky na SZŠ. Hlava je propojením hned několika systémů jak pohledu anatoma, tak z pohledu fyziologa. Mezi onemocnění a patologické stavy, které můžeme diagnostikovat na hlavě patří vrozené vývojové vady a malformace, jak kraniofaciální, tak čelistní, rozštěpové vady, orofaciální cysty, zánětlivá orofaciální onemocnění, onemocnění čelistního kloubu a jeho anomálie, onemocnění slinných žlaz, orofaciální nádory a traumatologie a v neposlední řadě neurologické a neurochirurgické onemocnění. Daný rozsah výuky mi neumožňuje zmínit se podrobně o všech výše vypsaných onemocněních, a proto se zmíním o nejčastějších a nejzávažnějších z nich.

1. kraniofaciální deformity:

patří sem onemocnění vzniklé předčasným zastavením růstu v určité vývojové periodě, kraniostenózy, rozštěpy lebky a obličeje, meningo a encefalokély, otomandibulární a mandibulofaciální dysostózy.

2. rozštěpové vady obličeje:

jedná se o vrozené poruchy, které vznikly poruchou vývoje střední třetiny obličeje v 8 - 9 týdnu intrauterinního života. Může být postižena čelist, ret, patro a může se jednat o izolované nebo kombinované postižení v podobě totální, subtotální nebo jako mikroforma.

3. cysty orofaciální oblasti:

jedná se o uzavřené, patologické dutiny s vlastní výstelkou a často obsahují serózní tekutý obsah, které se vyskytují v kostech nebo v měkkých tkáních. Vyznačují se pomalým, expanzivním růstem proti okolní tkáni s nejmenším odporem.

4. záněty orofaciální oblasti:

a) nespecifické:

většinou se jedná o záněty odontogenního původu, menší počet zánětů vzniká šířením infekce z povrchu do hloubky, infikací kožní rány nebo přestupem infekce při zlomeninách čelisti. Zdrojem infekce také může být slinná žláza nebo jiný orgán v orofaciální infekci. Ve velké většině probíhá jako serózní, hnisavý zánět se špinavě hnědým, páchnoucím, řídkým exudátem. Zánět měkkých tkání může probíhat v podobě ekzemu, furunklu, karbunklu, abscesu či flegmóny, zánět kosti probíhá pod obrazem osteomyelitidy. Patří sem subperiostální a submukózní absces, tvářový absces, absces parotideomaseterické krajiny, parafaryngeální a retrofaryngeální absces, submandibulární a submentální absces, flegmóna spodiny dutiny ústní, cheilitis, glossitis a záněty vedlejších dutin nosních (sinusitis), osteomyelitis maxiláris a mandibuláris.

b) specifické:

jedná se o TBC, actimocycosu a syfilis

5. čelistní anomalie:

jejich výskyt je relativně častý, postižena bývá horní nebo dolní čelist, někdy může být anomálie bimaxilární. Jedná se o velmi nepatrné odchylky až po vady způsobující těžké funkční a kosmetické poruchy.

6. onemocnění čelistního kloubu:

kromě luxace sem patří vývojové poruchy, záněty, ankylosa a klubní kontraktura.

7. onemocnění slinných žlaz:

jejich klinické příznaky se ve mnohém podobají a nebo jsou úplně shodné s příznaky chorobných procesů v čelistech a v měkkých tkáních, které čelisti obklopují. Patří sem záněta, nádory, slinné píštěle, slinné kameny a jiné.

8. orofaciální traumatologie:

patří vždy do rukou specialistů, stomatochirurgů, nicméně někdy je nevyhnutelné primární ošetření i na klasické chirurgické ambulanci. Komplikované případy by měly být vždy odeslány na speciální pracoviště. Patří sem poranění měkkých tkání, zlomeniny dolní čelisti, zlomeniny střední obličejové etáže a poranění temporomandibulárního kloubu, zlomeniny očnice, zlomeniny nosních kůstek a nasomaxilárního komplexu

9. nádory orofaciální oblasti:

lze je rozdělit na prekancerózy, maligní a benigní nádory. Další dělení je dle původu na mezenchymové, epitelové, pigmentované, odontogenní a nádory vycházející ze sliných žlaz. Zvláštním typem je nepravý nádor zvaný epulis gigantoceluláris, který nasedá na alveolární výběžek.

10. neurochirurgie:

je velký oddíl, který se vyčlenil z komplexní chirurgie a je jednou ze základních specializačních odvětví. Zdaleka přesahuje rozsah této výuky. Osobně považuji za nutnou znalost každého zdravotníka orientačně ohodnotit stav nemocného. Rozlišujeme zda je pacient při vědomí či nikoli. U pacientů sledujeme schopnost komunikovat, sledujeme symbolické funkce, vyšetřujeme jednotlivé hlavové nervy, dále motorické a senzitivní funkce, hledáme pyramidové i extrapyramidové příznaky, změny šlachokosticových reflexů a změny svalového tonu. Je-li to možné vyšetříme stoj a chůzi. Pro zhodnocení stavu vědomí využijeme GCS skóre, můžeme využít také popis kvalitativních či kvantitativních změn.

Commotio cerebri (otřes mozku)

jedná se o nejjednodušší poranění CNS. Etiologií je tupé trauma lebky či pád na hýždě.

Kl.O.

je typický, nemocný udává bolest hlavy, nauzeu či zvrací, nalézáme různý stupeň poruchy vědomí od žádné poruchy až po těžkou poruchu, typický je výskyt retro i antegrádní amnézie.

Dg

je založena na klinickém nálezu a na anamnéze, na rtg snímku i na CT nenalézáme často patologii.

TH

spočívá v dokonalé observaci (možnost vývoje intrakraniálního krvácení), tělesný klid.

Contusio cerebrí (kontuze mozková)

jedná se o poranění mozkové tkáně způsobené zevním násilím či pádem, často vzniká při autonehodě.

Kl.O.

je stejný jako u mozkové komoce, ale stupeň poruchy vědomí je těžší.

Dg

je založena na anamnéze, klinickém stavu a na CT vyšetření, kde nalézáme různě rozsáhlá kontuzní ložiska mozkové tkáně. V tomto případě se mohou vyskytovat ještě meningeální příznaky.

TH

spočívá v dokonalé observaci (možnost vývoje intrakraniálního krvácení ), tělesný klid, při známkách kraniální hypertenze je nutno udělat odlehčující návrt, trepanaci a krvácení zastavit.

Difúzní atonální trauma

jedná se akceleračně - decelerační poranění, které se typicky vyskytuje u autonehod. Dochází k parciální ruptuře axonů či pouze jejich obalů.

Kl.O.

je stejný jako u komoce a kontuze, je zde různý stupeň poruchy vědomí, která přetrvává i několik dní po úraze při negativním nálezu na CT a na rtg. Pokud provedeme MR, nalezneme v bílé hmotě mozkové tzv. retrakční uzlíky, které jsou jednoznačnou známkou difúzní axonální léze.

^ Nahoru