Kardiochirurgie
Zabývá se operačním řešením vrozených a získaných srdečních vad a chorob hrudní aorty a plicnice. Všechny onemocnění mají společný faktor, porušenou hemodynamiku. Jedná se o:
stenózu (chlopně, aorty, plicnice, koronárních tepen)
insuficienci chlopně
kombinační vady (insuficience a stenózy)
zkratové vady (defekt septa, A - V píštěl)
aneurysma (aorty, srdce)
disekce aorty
porucha vedení srdečního vzruchu
kardiomyopatie
nádory
V dobách dřívějších byl kladen důraz hlavně na řešení vrozených vad, v současné době stojí hlavní těžiště kardiochirurgie na řešení získaných chlopenních vad a na léčbě ICHS. Korekce vrozených srdečních vad se posunuje do nižších věkových kategorií, operují se již novorozenci.
Operační postupy v kardiochirurgii:
výkony jako v obecné chirurgii lze rozdělit na korektivní a paliativní. Korektivní výkon zaručí plnou a trvalou nápravu srdeční vady, výkon paliativní zajistí pouze zlepšení a brání poškození dalších orgánů a umožňuje tak růst dítěte. Zpravidla v odtupu několika let následuje po paliativním výkonu další výkon, tentokrát korektivní. paliativní výkony se provádějí ve většině případů bez využití extrakorporálního oběhu, jedná se převážně o spojkové operace, kdy se založí umělý zkrat mezi tepenným řečištěm plic a systémovým oběhem, což má za následek zvýšení perfúze plicního řečiště. Z jiného pohledu lze operace na srdci rozdělit na výkony na zavřeném nebo výkony na otevřeném srdci. Operace na zavřeném srdci se provádějí bez využití extrakorporálního oběhu (ECC), v opačném případě je využití mimotělního oběhu nezbytnou podmínkou pro provedení operace.
Operace na zavřeném srdci:
patří sem všechny extrakardiální výkony na velkých tepnách, odstranění perikardu při tzv. pancéřovém srdci, zavřená komisurotomie při mitrální stenóze, sztzra poraněného srdce, založení bypassu pro zlepšení perfúze myokardu a vzácně využívaná embolektomie plicnice.
Operace na otevřeném srdci:
znovu opakuji, je naprosto nezbytné využití extrakorporálního oběhu ( ECC ), který po dobu operace nahrazuje činnost srdce a plic. Tím, že nahradíme činnost srdce a plic je nám umožněno provádět výkony pod optickou kontrolou na bezkrevném a ochablém srdci. ECC můžeme využít po dobu až několika hodin, je však pravdou, že doba využití ECC ovlivňuje negativně pooperační průběh a výsledek operace.
Srdeční operace se provádějí v celkové normotermii nebo v hypotermii. Celková hypotermie vede ke snížení nároků orgánů na přísun kyslíku, avšak jedná se o patologický stav, který může navodit pokles některých orgánových funkcí. Hlavním cílem celkové hypotermie je ochrana mozku před hypoxií. Podle tělesné teploty rozeznáváme tři druhy celkové hypotermie:
a) mírná hypotermie: TT 30 - 35 o C
b) střední hypotermie: TT 25 - 30 o C
c) hluboká hypotermie: TT pod 25 o C, tato metoda společně se zástavou krevního oběhu púo dobu 60 min se využívá u operací některých komplexníxh srdečních vad u dětí a při akutní disekci hrudní aorty nebo u aneurysmat oblouku aorty.
Mimotělní oběh (extracorporal circulation, ECC):
Přístroj pro zajištění mimotělního oběhu má tři hlavní součásti:
1. krevní pumpa, která zajišťuje nepřetržitou perfúzi orgánů
2. oxygenátor, bublinový,membránový nebo vláknitý výměník plynů, který zajišťuje výměnu oxidu uhličitého za kyslík
3. výměník tepla, který umožňuje ochlazením krve provést srdeční operaci v celkově mírné, střední nebo hluboké hypotermii a pak krev ohřát na normální teplotu.
Mimotělní oběh využívá principu hemodiluce, tzn. že celý sytém je vyplněn krystaloidními náhradními roztoky v takovém poměru, aby po smísení s krví klesla hodnota hematokritu na hodnoty 0,25 - 0,30.
Vyšetřovací metody využívané v kardiochirurgii:
Fyzikální vyš., EKG, lab testy, rtg hrudníku, ECHO vyš., CT, MR, CT angiografie, DSA, zátěžové testy klasické, perfúzní scintigrafie myokardu, zátěžová perfúzní scintigrafie myokardu
Onemocnění a vývojové vady srdce a velkých cév:
jedná se velmi rozsáhlý soubor různých onemocnění a probrání jednotlivých chorob přesahuje rámec této výuky, proto odkazuji na učebnice kardiochirurgie nebo kardiologie.