Operační sál

Operační trakt

1.1. centralizace operačních sálů:

Operační léčba vyžaduje vysoké nároky na technické a materiální vybavení, speciální výcvik personálu, dokonalé dodržování asepse, antisepse a sterility a také speciální organizaci práce. Toto všechno může být dodrženo pouze za předpokladu, že všechny operační sály a jejich přilehlé místnosti jsou součástí jedné budovy a celý komplex se nazývá operační trakt.V dřívějších dobách převládal tzv. pavilonový typ uspořádání, kdy každá klinika či oddělení byly umístěny v jedné budově a kde měly vlastní operační sál. Tato decentralizace měla jednu velkou nevýhodu a tou byl fakt, že musel každé oddělení muselo mít vždy minimálně dva operační sály, aby bylo možno oddělit výkony septické od výkonů aseptických. Postupem času docházelo k postupné centralizaci sálů a s tím byla spojena i centralizace dekontaminace a sterilizace.

1.2. Aseptický provoz:

Jednou ze základních podmínek úspěšného provozu operačních sálů je přísné dodržování aseptického provozu. To předpokládá vhodné stavební a funkční uspořádání. Důležitá je také klimatizace, topení a větrání operačního traktu, které zajistí vhodné podmínky jak pro personál tak pro nemocného a současně jsou dodržovány aseptické podmínky a opatření, která brání vzniku nozokomiálních nákaz. V dnešní době je nutné mít k dispozici dostatečný počet sálů, aby bylo možno oddělit sály pro operace septické, aseptické a superaseptické.

Při vstupu personálu a transportu nemocného do operačního traktu je velká možnost a riziko zanesení infekčního agens. Všechen personál a návštěvy musí projít hygienickým filtrem, hygienický filtr pro pacienty je nahrazen místností bezprostřední předoperační přípravy. Sem je pacient zpravidla přivezen na lůžku, odloží si veškerý oděv a je přeložen přímo na operační pojízdný stůl nebo na speciální vozík, kterým je dopraven na operační stůl. V moderních nemocnicích se k překladu nemocného používá speciální překládací lištový stůl.

1.3. prostorové uspořádání:

V operačním traktu rozeznáváme zónu ochrannou, zónu aseptickou (čistou), zónu sterilní a zónu odsunovou. Vstup personálu do ochranné zóny je přes hygienický filtr, kde se všichni převléknou do operačního prádla, nasadí si ústenku a čepici, která kryje všechny vlasy. Na filtry navazuje ochranná zóna, která se skládá z příjezdové chodby pro nemocné, místnosti pro odpočinek personálu, pracoven vedoucích pracovníků operačního traktu, skladovacích prostor pro léky, operační nástroje, speciální přístroje a také pro operační prádlo. Také zde musí být speciální místnost pro uchovávání operačních preparátů a také speciální místnost, kde se vyšetřují peroperační bioptické materiály. Do aseptické zóny patří místnosti, které přiléhají k vlastním operačním sálům, patří sem umývárna, místnost pro přípravu nemocného před operací, místnost pro sterilizaci a umývání nástrojů. Vlastní operační sály považujeme za sterilní zónu. Stěny a strop jsou omyvatelné, rohy jsou zaoblené a povrch ploch je dokonale hladký. Speciálním požadavkem je nevodivá podlaha bez spár. Sály by měly být bez oken a s dokonalou laminární klimatizací. V prostorách operačního sálu by měl být mírný přetlak, aby se zabránilo proudění vzduchu do sálu při otevření dveří. Sterilita operačního sálu je zajišťována pravidelnou expozicí ultrafialovému záření, jehož zdrojem je germicidní zářič. Přísun a odsun materiálu se děje oddělenou cestou, přičemž se ani jedna z nich nekříží s cestou přístupu personálu nebo nemocného.

^ Nahoru