OP u dialyzovaných klientů

Pacient do dialyzačního programu přichází obvykle z nefrologické poradny, kde je systematicky připravován na hemodialyzační terapii. Jeho ledviny nejsou schopné odstranit z organismu dusíkaté katabolity a udržet vodní a elektrolytickou rovnováhu.

Hemodialýza je založena na principu mimotělního oběhu. Odpadní látky a voda jsou odstraňovány z krve přes umělou polopropustnou membránu do dialyzačního roztoku.

Cévní přístup tvoří:

- arteriovenózní zkrat (A-V shunt). Principem je napojení žíly na tepnu, čímž dojde ke zvýšení průtoku krve žílou, důsledkem toho dojde ke zbytnění žilní stěny a jejímu zpevnění, což umožňuje opětovné zavádění dialyzačních jehel a dostatečně rychlou očistu krve na hemodialyzačním přístroji
- katétr subklaviální, jugulární nebo femorální

Peritoneální dialýza je založena na principu přirozené polopropustné membrány, kterou tvoří plocha pobřišnice (peritonea). K provádění léčby je potřeba zajistit trvalý přístup do dutiny břišní pomocí permanentního peritoneálního katétru.

Specifika pro ošetřovatelskou péči:

- chránit cévní přístup - neměřit TK, neprovádět na HK odběry, neaplikovat léky, nezaškrcovat, chránit končetinu před námahou, útlakem
- aseptický postup práce při provádění peritoneální dialýzy
- dbát na dietní režim nemocného - omezování příjmu tekutin dle diurézy
- dbát na přesné podávání léků
- pacient s DM - kompenzace základního onemocnění

Každý pacient, který je zařazen do dialyzačního programu musí zvládat velmi náročnou životní situaci. Psychologové rozdělují období psychických pochodů dialýzovaných klidí do několika fází:

1. fáze překvapení - nemocný si uvědomuje nutnost náhrady funkce ledvin přístrojem a je věčný za záchranu života, zajímá se o terapii a podílí se na léčbě
2. fáze rozčarování - uměla ledvina se stává nenáviděným předmětem spoutávající život, přestože přinesla záchranu
3. fáze přizpůsobení - adaptace na život s umělou ledvinou

^ Nahoru