OP u nevidomých

Kasuistika:

Na očním oddělení je hospitalizovaný mladý muž, který je po těžké automobilové havárii. Jeho somatický stav je už uspokojivý ale stále nevidí na obě oči, ani nerozlišuje světlo a tmu. Je psychicky labilní. Sestřičkám si ztěžuje na svoji nesamostatnost, nemohoucnost, neobratnost, špatnou orientaci a panickou hrůzu z toho, co bude následovat. Neumí se vyrovnat se závislostí na s vém okolí. Je otec dvou dětí, měl a snad i nadále bude mít šťastné manželství. Rodina ho navštěvuje, má o něj zájem a velice dobře spolupracuje se zdravotnickým týmem. Pracoval jako opravář výpočetní techniky. V současné době ho čeká ještě CT a MR hlavy se zaměřením na zrakové centrum a podle výsledků se rozhodne, zda lze tento stav dále řešit. Za pacientem přichází klinický psycholog, který s ním řeší problémy nevidomého. Psycholog ho seznámil se všemi možnostmi, které mu nabízí oční klinika a svaz invalidů.

Na klinice je vše přizpůsobeno nevidomým a lidem se zbytky zraku:

- Bez prahů
- Madla nebo orientační pruhy na stěnách a po zemi
- Odstraněné ostré předměty
- Lehce ovladatelná signalizace
- Možnost ohmatání si všech věcí a upozornění na stálé překážky
- Osobní doprovod nevidomých

Domácí prostředí:

- Doprovod (vycvičený pes, osobní asistent, slepecká hůl)
- Pomůcky speciálně označené (klíče)
- Bezbariérový přístup
- Dohoda o uložených věcech
- Označení nebezpečných míst
- Možnost kontaktu se světem - rádio, telefon

Venku:

- Orientační stezky (kanálky)
- Signalizace na přechodech
- Orientační zábrany na nástupištích (vlakové a autobusové nádraží)
- Vyhrazená místa ve veřejných dopravních prostředcích
- Označení nebezpečných míst (výkopy)

Jsem zrakově postižený, jednej se mnou takto:

1. mluvte na mě
2. ukažte mi mé okolí
3. nepřesunujte mé věci
4. nenechávejte otevřené skříňky, dveře, předměty v cestě
5. popište mi mé jídlo
6. jděte vždy přede mnou

^ Nahoru