Kategorie nemocných z psychosociálního hlediska

Akutní onemocnění

- akutní onemocnění je psychicky nejtíživější, pokud je spojeno s bolestmi nebo jinými velmi nepříjemnými příznaky či obavami ze smrti
- vzniká velká psychická odezva, pacient není na nemoc připravený, dostává se do frustrační situace, která vede k velkému výdeji energie
- příklady: AIM, mozkové příhody, NPB atd.
- nemoc bývá provázena negativními pocity - úzkost, strach, nejistota ...
- hospitalizace: cizí lidé, cizí prostředí, nevědomost -> stresová situace -> konfliktní stavy z nedostatku informací
- zdravotníci se snaží o co nejrychlejší zvládnutí akutních příznaků nemoci a předcházení komplikacím
- je důležité současně poskytovat základní důležité informace, projevit účast, psychickou podporu
- po zvládnutí akutního stavu se nemocní snaží spolupracovat se zdravotníky a ve většině případů dochází k rychlému vyléčení

Chronické onemocnění

- pokud není vitálně nebezpečné, může probíhat za mírnějších potíží i při pracovní schopnosti
- práce může na jedné straně usnadnit odpoutání od potíží a na druhé straně však přispívá k nadměrné únavě až vyčerpání
- pracovitý a odpovědný pacient se pak někdy projevuje mrzutou náladou a depresemi
- v důchodu buč své potíže prožívá morózně nebo se změněný způsob života adaptuje a dokáže žít nenáročně a spokojeně
- závisí na povahových vlastnostech pacienta, frustrační toleranci, podpoře rodiny a přátel, zájmech a možnostech věnovat se koníčkům, přístupu zdravotníků, prognóze onemocnění aj.
- opakovaně se vrací do nemocnice (střídá se období klidu a vzplanutí)
- pacient zná prostředí, personál, vztahy, omezení, způsob léčení
- problematičtí jsou konfliktní pacienti, kteří často nedodržují doporučení zdravotníků a při zhoršení příznaků nemoci svalují vinu na zdravotníky (např.: nemocný s DM - nedodržuje dietu, terapii, nerespektuje prevenci komplikací -> důsledkem je oslepnutí, selhání ledvin, gangréna až amputace)
- někteří pacienti, kteří bývají často hospitalizováni, mají tendenci ovlivňovat spolupacienty (např.: strach z plánovaných vyšetření) -> prevencí je včasné poskytnutí informací zdravotníkem
- pokud pacienta, který zná oddělení a ví, kam se ukládají pacienti s infaustní prognózou, uložíme v akutní fázi na tento pokoj, můžeme ho psychicky poškodit!

Nemocní s trvalou vadou

- prožívání těchto lidí závisí na typu vady:

viditelná vada - pocit méněcennosti - uzavírání do sebe, stranění společnosti, vázne komunikace
skrytá vada - lepší prožívání
vrozená vada - jedinec se s ní učí žít už od počátku a prožívá ji méně drasticky
získaná vada - důležité je odvrátit rezignaci na další život

- spolupráce s psychologem, rehabilitačním pracovníkem - nalézt silnou motivaci pro pacienta
- při negativní adaptaci se postupem času může u těchto nemocných vyvíjet "mrzoutství" (stávají se zlými, vybíjejí si svoji vadu na okolí, jsou egocentričtí, dostávají se do konfliktů, dochází k narušení rodinných i sociálních vztahů)
- důležitá je tolerance okolí
- nesmíme nechat přerůst v defektivitu - tyranizují své okolí

Z psychologického hlediska pracujeme s takovými pacienty ve dvou návazných krocích:

1. - co nejrychlejší smíření se skutečností
- netrápit se donekonečna s tím, co změnit nelze
- síly koncentrovat na to, co změnit lze

2. - nerezignovat na odpovídající uplatnění v životě
- vést k pozitivnímu životnímu zaměření (jak být užitečný a potřebný)

Nemocní, kteří se dokáží vyrovnat s takto náročnou životní situací (s vážným postižením) mohou být vzorem pro lidi s akutním postižením a mnohdy i pro zdravé lidi

^ Nahoru