Metody psychologie

Volba psychologických výzkumných metod je závislá na obsahu psychologického zkoumání, na cíli výzkumu, na charakteru zkoumaných psychických jevů. Pro větší objektivitu je vhodné při systematickém psychologickém zkoumání používat více metod, které se vzájemně doplňují. K nejčastěji používaným výzkumným metodám a technikám v psychologii patří: pozorování, rozhovor, dotazník, experiment, testové metody, rozbor výsledků lidské činnosti, životopis a sociometrická metoda.

Pozorování (extrospekce)

- pozorováním se zjišťují a zaznamenávají vnější projevy chování člověka, podle nichž může psycholog usuzovat na jeho prožívání
- pozorovat můžeme celkové chování člověka, jeho gestikulaci, mimiku, řečový projev, jednání s lidmi, vztah k sobě, zacházení s věcmi a reakce člověka na podněty
- pozorování lze uplatnit v přirozených podmínkách i ve speciálně upravených situací
- pro objektivní vyhodnocení jsou cennější pozorování prováděna v přirozených podmínkách, kde můžeme sledovat spontánní projevy zkoumaných osob

druhy pozorování

krátkodobé x dlouhodobé
náhodné - bezděčné x záměrné - systematické
celkové x částečné
přirozené - volné x navozené - řízené
individuální x skupinové (interakční)

podmínky pozorování

- pozorování je vedeno s přesným záměrem, má svůj cíl
- musí být dobře naplánované (kdy, v jakých situacích, jak velkou skupinu nebo jednotlivce ...)
- každé systematické pozorování musí mít svůj řád, systém
- výsledky každého pozorování musí být přesně zaznamenávány
- psycholog musí být ve svých pozorováních objektivní, hodnocení musí být přesné, zodpovědné
- vlastní výzkum musí provádět trpělivě s maximální všímavostí (pozorností)

Introspekce - pozorování vlastního nitra "hledění dovnitř"

Ve zdravotnické praxi je metoda pozorování velmi významná a sestra ji musí využívat v každodenním styku s nemocnými. Na základě pozorování usuzuje na prožívání nemocného, přemýšlí o potřebách nemocného a stanovuje ošetřovatelský plán. Své výsledky pozorování si ověřuje další psychologickou metodou - rozhovorem. Nemocný popisuje své pocity a sestra z těchto výpovědí si ověřuje výsledky vlastního pozorování.

Rozhovor - psychologický interview

- interview je nejpřirozenější psychologickou metodou, patří k nejnáročnějším
- účelem psychologického rozhovoru je dozvědět se něco o tom, s kým mluvíme, o jeho povaze, postojích, názorech, prožívání, o citových stavech, zálibách

Psychologie používá metodu kontrolovaného rozhovoru, při němž je třeba si vymezit obsah rozhovoru, připravit si předem správně stylizované otázky.
Na počátku je důležité vytvořit ovzduší důvěry a uvolnění. Na vzbuzení důvěry je důležité vědět:

- nač, kdy a jak se ptát
- být věcný
- mnohé předem předpovídat
- na základě těchto informací být chopen taktnosti

typy rozhovorů

individuální x skupinový
volný x řízený (nestandardizovaný x standardizovaný)
anamnestický, diagnostický, psychoterapeutický, pedagogický

fáze rozhovoru

1. úvod - navození důvěry
2. vzestup a pokračování - od obecnějších otázek k podstatě problému
3. vrchol a rozuzlení - odkrytí jádra problému
4. závěr - uvolnění, uklidnění, domluva na další spolupráci
5. záznam rozhovoru - vyhodnocení

Psychologický dotazník

- dotazník se většinou využívá při zkoumání určitého jevu u více osob
- obsahuje předem připravené a přesně stylizované otázky na poznání sledovaného jevu (např.: jedna vlastnost osobnosti, každá otázka zachycuje tuto vlastnost z jiného úhlu (aspektu), v jiném jejím projevu či symptomu, odpovědi, které svědčí pro přítomnost nebo vysokou míru určité vlastnosti se sčítají a za pomoci bodového systému se zpracovávají a hodnotí)
- otázky používané v dotaznících mohou být založeny na několikerém principu
- jsou zde otázky:
na prožívání ("míváte pocit neurčitého nebezpečí?" - využívá se introspekce)
na chování ("chodíte často mezi lidi?")
na postoj a názor ("myslíte si, že by tresty za znásilnění měly být přísnější?")
na zájem a zálibu ("byl byste raději číšníkem nebo hajným?")
mínění o sobě ("máte smysl pro humor?")

- příklady psychologických dotazníků: anamnestický, zájmový, osobnostní (povahový)

Laboratorní a přirozený experiment

- metoda experimentu umožňuje zkoumat duševní jevy v záměrně vytvořených podmínkách
- určitý psychologický jev lze záměrně vyvolat i opakovaně, lze měnit podmínky a sledovat zda se jev objeví - v jaké formě a intenzitě (např.: přecházení na červenou)

Sociometrická metoda

- používá se při zjišťování vzájemných vztahů v kolektivu
- každý člen kolektivu volí nebo odmítá některého člena, který mu nejvíce vyhovuje a naopak

Rozbor výsledků lidské činnosti

- rozborem např.: kresby, písma, ručních prací, modelování ... lze poznávat lidskou psychiku člověka
- tímto způsobem se např.: zkoumají dovednosti a návyky, speciální schopnosti, úroveň duševního vývoje, postoje, konflikty, ideály

ýivotopis

- průběh dosavadního života člověka
- jeho úspěchy či neúspěchy, významné události, životní podmínky napomáhají k poznání psychiky
- tato metoda umožňuje zjistit např.: příčiny poruch chování a vývoje, vzniku a utváření určitých vlastností, příčiny vzniku určitých chorob

Psychologické testy

- výzkumná metoda řazená mezi objektivní metody, lze jimi zkoumat např.: osobností vlastnosti nebo intelektové schopnosti

^ Nahoru