Pedagogické zásady a jejich uplatnění v praxi

OBECNÉ

zásada cílevědomosti

- stanovení cíle výchovy
- pokud není předem stanoven cíl, je výuka chaotická

zásada aktivity

- jedinec musí být sám aktivní, musí chtít sám něčeho dosáhnout nebo něco změnit
- vedeme, motivujeme, povzbuzujeme
- bez vlastní aktivity nelze dosáhnout vzdělávacího cíle

zásada uvědomělosti

- jedinec si musí být vědom, proč se snaží
- měli bychom trpělivě vysvětlovat a upozorňovat na různé důsledky určitého jednání a chování
- učení - význam pro žáka a jeho další uplatnění v životě

zásada trvalosti

- celoživotní význam výchovy a vzdělávání
- hodnoty, které se snažíme výchovou dosáhnout musí být hodnotou pro celý život člověka

zásada soustavnosti

- výchovné působení by mělo být systematické, ne nahodilé
- jedinec by měl mít pocit, že nás jeho snaha, píle zajímá a že jsme mu oporou i v náročnějších životních situacích

zásada názornosti

- názorně ukázat, co po dítěti chceme
- nesmí být rozpor v tom, co děláme a co říkáme a jak se chováme
- sociální učení - nápodoba, identifikace
- význam ve vzdělávání

zásada přiměřenosti

- výchova dle věku a schopností jedince

SPECIFICKÉ

zásada využití kladných rysů žáka

- identifikovat kladné vlastnosti žáka a s nimi působit na ty záporné rysy

zásada individuálního přístupu

- každého jedince přijímat jako jedinečnou osobnost a přistupovat přiměřeně k jeho individuálním zvláštnostem

zásada pedagogického optimismu

- každý jedinec je vychovatelný ale každý jinak snadno

zásada výchovy v kolektivu

- pokud je jedinec vychováván ve skupině, musí se umět přizpůsobovat, podřizovat

^ Nahoru