Poměr nemocného k nemoci

Vyjadřuje, jakou hodnotu má choroba pro nemocného, zda se nemoci jednoznačně obává nebo zda mu v něčem přináší i úlevu nebo dokonce uspokojení. Je důležité, aby zdravotníci podle toho zaujali k nemocnému vhodný přístup.

1. racionální - rozumový poměr

- poměr nemoci odpovídá skutečnému stavu pacienta
- důvěřuje lékaři a oš. personálu, respektuje a dodržuje doporučení zdravotníků
- přiměřeně se na nemoc adaptuje, snaží se o brzké vyléčení
- souvisí se zdravotním uvědoměním, člověk se snaží i preventivně nemocem předcházet

2. bagatelizující poměr

- pacient podceňuje závažnost choroby, neléčí se, nešetří se
- nerespektuje prevenci, nepřiměřeně optimistický do budoucnosti
- nemoc hodnotí "Ono to přejde a bude to dobré"
- nebezpečí u lidí, kteří si myslí, že jsou nepostradatelní, nezastupitelní, ambiciózní

3. repudiační - zapuzující poměr

- pacient nebere nemoc na vědomí, nejde k lékaři
- jde o nevědomou disimulaci
- vystupňovaná bagatelizace
- vlastní poškození

4. nozofobní poměr

- strach z nemoci, nemoci se nepřiměřeně obává (je si toho vědom ale nedovede se ubránit)
- může se vyskytovat u lidí s nějakou rodovou dispozicí
- např.: klaustrofobie, kardiofobie, AIDS fobie

5. hypochondrický poměr

- pacient se domnívá, že trpí závažnou chorobou, cítí na sobě příznaky, které zveličuje
- nechává se opakovaně vyšetřovat, u negativních výsledků střídá lékaře
- vyskytuje se u neurotických lidí
- nutný taktní přístup, nedávat najevo, že se jedná o neurotické potíže

6. nozofilní

- je spojen s určitým uspokojením a příjemnými stránkami nemoci
- nemoc mu umožní, aby dokončil některé činnosti, které jinak nestíhá
- dítě si může číst, hrát, sledovat televizi
- rodiče o ně více pečují, mají větší ohledy, nemusí plnit některé povinnosti

7. účelový

- vystupňování nozofilního poměru k nemoci
- Motivy:
a) získání soucitu, ohledů, lepšího ošetření
b) získání hodnot: důchod, lázně, volný čas
c) únik z nepříjemné situace: trest, vojenská služba, nepříjemné povolání...
- účelová reakce může být více či méně vědomá, může být vázaná na lehčí i těžší onemocnění a může probíhat i u člověka zdravého

Rozlišujeme:
a) Agravace - zveličování příznaků
- nevědomá - např.: u starého opuštěného člověka s dlouhodobými revmatickými obtížemi, které zveličuje, aby se domohl úlevy od bolestia byl v kontaktu s lidmi
- vědomá - např.: nemocný s lumboischiatickým syndromem dlouhodobě léčený může vědomě zveličovat své obtíže, aby v pracovní neschopnosti si mohl např.: dokončit rekonstrukci domu nebo získal částečný invalidní důchod
b) Simulace - vědomé předstírání nemoci a jejich příznaků
- otázka charakteru a vědomí
- dopouštějí se jí lidé buč primitivní, kde je možné simulaci snadno odhalit nebo lidé, velmi rafinovaní poučení
- takticky je možno simulanta někdy od jeho počínání odvrátit i předstíranou krátkou krátkou terapií, během níž upozorňujeme, že velmi záleží na jeho vůli a spolupráci, aby potíže ustoupily
- jindy je nutné proti simulaci vystupovat přímo
- pomáháme si otázkou, co by se v jeho životě změnilo k horšímu, kdyby byl zdráv
- ve sporných případech je indikované psychologické a psychiatrické vyšetře
c) Disimulace - vědomé zastírání nemoci, popírání nemoci
- nemocný o potížích ví, ale před okolím je skrývá
- motivace - strach z vyšetření, z léčby, z poklesu příjmů, rodinných a osobních komplikací nebo stud (např.: při venerickém, psychiatrickém onemocnění)

^ Nahoru