Pozorování jako metoda v ošetřovatelském procesu

Pozorování (extrospekce)

- pozorováním se zjišťují a zaznamenávají vnější projevy chování člověka, podle nichž může psycholog usuzovat na jeho prožívání
- pozorovat můžeme celkové chování člověka, jeho gestikulaci, mimiku, řečový projev, jednání s lidmi, vztah k sobě, zacházení s věcmi a reakce člověka na podněty
- pozorování lze uplatnit v přirozených podmínkách i ve speciálně upravených situací
- pro objektivní vyhodnocení jsou cennější pozorování prováděna v přirozených podmínkách, kde můžeme sledovat spontánní projevy zkoumaných osob

druhy pozorování

krátkodobé x dlouhodobé
náhodné - bezděčné x záměrné - systematické
celkové x částečné
přirozené - volné x navozené - řízené
individuální x skupinové (interakční)

podmínky pozorování

- pozorování je vedeno s přesným záměrem, má svůj cíl
- musí být dobře naplánované ( kdy, v jakých situacích, jak velkou skupinu nebo jednotlivce ...)
- každé systematické pozorování musí mít svůj řád, systém
- výsledky každého pozorování musí být přesně zaznamenávány psycholog musí být ve svých pozorováních objektivní, hodnocení musí být přesné, zodpovědné
- vlastní výzkum musí provádět trpělivě s maximální všímavostí (pozorností)

Introspekce - pozorování vlastního nitra "hledění dovnitř"

Ve zdravotnické praxi je metoda pozorování velmi významná a sestra ji musí využívat v každodenním styku s nemocnými. Na základě pozorování usuzuje na prožívání nemocného, přemýšlí o potřebách nemocného a stanovuje ošetřovatelský plán. Své výsledky pozorování si ověřuje další psychologickou metodou - rozhovorem. Nemocný popisuje své pocity a sestra z těchto výpovědí si ověřuje výsledky vlastního pozorování.

fáze pozorování

1. pokud nejde o náhodné orientační pozorování, začíná každé pozorování vytčením pozorovacího úkolu: co chci pozorovat, proč to chci pozorovat, jak to chci pozorovat, komu budou výsledky pozorování určeny
2. na tuto fázi přípravy navazuje vlastní zjišťování vytčeného jevu a jeho globální popis, event. písemná registrace, záznam (pomocí záznamového listu)
3. v další fázi popsaný jev nebo znak podrobujeme analýze: hledáme jednotlivé složky, které se pozorovaném a popsaném jevu podílejí a vztahy mezi nimi, a to do takové hloubky, jaká má pro naše účely smysl a jaká je umožněna použitými metodami pozorování
4. je výklad jevu, tj. vysuzování psychických složek z popsaného a rozčleněného chování, z výkladu jednotlivých psychických znaků a vazeb mezi nimi můžeme dospět až k závěrům , týkajících se celé osobnosti zkoumané osoby, nebo z výkladu sledovaných znaků chování u jednotlivých osob můžeme vyvozovat zobecnění týkající se celé zkoumané skupiny osob

^ Nahoru