Psychologická problematika hospitalizovaných dětí

- hospitalizace dítěte pouze v případech, pokud nelze dítě léčit doma z důvodů zdravotních či sociálních
- dle "Práv dítěte" má dítě právo být hospitalizované společně s rodičem
- hospitalizace bez rodinného příslušníka - separace od rodiny - ztráta bezpečí a jistoty, jsou velkým otřesem pro dítě - závislost na věku dítěte a osobnosti dítěte

kojenec

- adaptuje se velmi dobře, pokud má uspokojeny biologické potřeby a je navázán sociální kontakt

batole

- nejhorší adaptace, psychické trauma nejobtížnější - trvá až do předškolního období, přibližně do 5ti let než dojde k veřejné socializaci
- adaptace je závislá na přístupu personálu a na hospitalizovaném prostředí
- dále na typu temperamentu dítěte
- lépe se adaptují děti živé, bystré, hůře děti melancholické, uzavřené
- při přijímání dítěte bez rodinného příslušníka bychom měli umožnit doprovodu, aby sám dítě uložil do postýlky a ve vhodný okamžik odešel
- personál musí dítěti nahradit rodiče, konejšit, volit vhodnou formu hry v závislosti na věku a zdravotním stavu dítěte
- dítě nesmíme nechat osamocené
- snahou personálu musí být snaha o adaptaci dítěte na nové prostředí, poskytnou mu náhradu za rodiče

V případě, že nedošlo k adaptaci - nebezpečí maladaptace

- dítě reaguje ve 3 fázích

1. fáze protestu

- křičí, brání se, volá matku, odtahuje se od cizího - aktivní obrana (dítě v této fázi vydrží až do vyčerpání)
- podaří-li se dítě zklidnit - dobrá adaptace
- v případě neúspěchu nebo při špatném přístupu personálu - přechod do další fáze

2. fáze zoufalství

- dítě se nedovolá matky, nikdo mu neposkytne kontakt
- projevuje se sklíčeností, dítě je psychicky i fyzicky vyčerpané, slabé, netečné, nekomunikuje, odvrací se, je pasivní
- neprofesionálně může být považováno za adaptaci
- nejhorší fáze na prožitek dítěte - dítě se cítí zrazené, opuštěné
- v případě, že dítěti neposkytneme v této fázi žádné zázemí - přechod do další fázi

3. fáze odpoutání od matky

- dítě se může upnout na nějakou hračku, případně na jinou osobu, s nikým jiným nekomunikuje, jiného neposlouchá
- tyto fáze mohou mít různě dlouhé trvání

Za normálních okolností trpí rodina separací stejně - strach, obava

Přístup k rodičům při přijímání dítěte

- seznámená s chorobou, následky, délkou hospitalizace
- rodiče by měli vědět, kdy mohou dítě navštěvovat
- od rodičů zjistíme zvyklosti dětí, psychomotorickou úroveň z pohledu rodiče
- doporučíme, aby dítě mělo u sebe oblíbenou hračku
- u dlouhodobé hospitalizace a nemožnosti kontaktu s rodinou, může dítě v kojeneckém věku reagovat na rodiče jako na cizí lidi - je třeba na to rodič upozornit
- důležitou činností sester na dětském oddělení je zaměstnávání dětí - poskytujeme výchovné zaměstnávání dle výchovného programu - vycházíme ze zdravotního stavu dítěte a vývojové úrovně (snaha o udržení úrovně nebo o vzestup na vyšší vývojový stupeň)
- zaměstnáváním předcházíme - deprivačnímu syndromu
- nedostatečná výchovná činnost sester může vést k retardaci dítěte

Problematika spojená s činnostmi ošetřovatelskými a diagnosticko-terapeutickými

- časné buzení, nerespektování individuálního spánku dítěte - činnosti dle režimu oddělení
- zákroky působící bolest - dítě sleduje výkon u jiného dítěte, který mu je také později prováděn - dvojí trauma
- v případě, že dítě nebylo hospitalizováno s rodičem, předávat dítě s ukázáním případných poškození - např. modřina po odběru krve a vysvětlit mechanismus vzniku - předcházíme případným nedorozuměním
- pokud musí být dítě hospitalizováno, zůstává nejlepší varianta řešení společná hospitalizace s rodinným příslušníkem

zůstává zachováno citové pouto, rodič je stále informován o zdravotním stavu dítěte, učí se dítě ošetřovat v nemoci, je lépe připraven na rekonvalescenci dítěte v domácím prostředí

^ Nahoru