Psychoterapie v práci sestry

Psychoterapie je léčené působení psychologickými prostředky na narušenou činnost organismu.

Psychologické prostředky

- jsou všechny, které působí na psychiku člověka
- řeč se svou formální i obsahovou stránkou
- naslouchání, mimika a ostatní výrazové prostředky
- emoce, emoční vazby a působení mezilidských vztahů
- u neadaptivních postojů a chování - učení, nácvik a trénink
- manipulace prostředím - záměrná úprava prostředí - nemocnice, práce i rodina
- základním prostředkem je vztah mezi zdravotníkem a pacientem
- narušená činnost organismu, na kterou psychoterapie působí se může týkat jak psychických procesů a osobnosti, tak somatických procesů a orgánových funkcí
- porucha mlže mít svůj původ jak v příčnách psychosociálních, tak v příčinách somatických
- největší oblastí využívání psychoterapie jsou psychogenně podmíněné poruchy, tj. neurózy a psychosomatická onemocnění
- psychoterapie však může ovlivňovat i somaticky podmíněné stavy a může být součástí komplexní léčby v celé medicíně
- její význam je zatím největší v oblasti psychiatrie, gynekologie a porodnictví, v dětském lékařství, chirurgii i v interních oborech

Léčebné cíle psychoterapie

a) odstranění nebo zmírnění chorobných příznaků
b) dosažení pozitivních změn v pacientově osobnosti

Druhy psychoterapie

- individuální X kolektivní (skupinová)
- direktivní X nedirektivní
- symptomatická X kauzální
- povrchní X systematická

Psychoterapie a psychoterapeutický přístup

a) odborná psychoterapie - provádí psycholog, psychoterapeut, vyškolený SZP
b) produktivní chování - psychoterapeutické chování, psychoterapeutický přístup, kladné chování zdravotníků k nemocným, které přispívá psychologickými prostředky k dosažení záměru léčby

Metody psychoterapeutického působení

Racionální psychoterapie

- racionální psychoterapie se obrací k logickému myšlení pacienta
- snaží se působit především na jeho rozum, soudnost a kritičnost
- je založena na logické argumentaci a přesvědčování

a) ojasňování souvislostí a příčin choroby, způsobu jejího léčení

b) odstraňování pacientových nesprávných názorů a postojů ve vztahu k chorobě ale i k sobě
c) usměrňování a vedení pacienta pozitivním směrem, týkající se úpravy jeho životního zaměření, životosprávy a interpersonálních vztahů
- základem je rozbor anamnézy - význam dg i terapeutický
- v průběhu vyprávění si pacient uspořádá svoje myšlenky a životní zkušenosti
- jisté jsou souvislosti vyplývající nemocnému samy a někdy lze očekávat, že k logickým závěrům a plánům dojde nemocný sám

vysvětlování - v obecné krajině nebo na konkrétní situaci nemocného

přesvědčování - apeluje na rozum - direktivní postup - zdravotník usiluje, aby pacient jeho závěry přijal

- prvky podpůrné racionální psychoterapie se mohou uplatnit na všech úsecích práce sestry

- od získávání sesterské anamnézy přes poskytování informací k diagnostickým a terapeutickým činnostem až po edukaci nemocného

Sugestivní ovlivňování

- je proces, při němž sugesce obchází kritické myšlení a s využitím živých představ vyvolává přímý účinek v oblasti psychické i somatické
- na výsledek má vliv zejména autorita sugerujícího, přesvědčivost jeho tvrzení, sugestivní intonace hlasu, očekávání pacienta

autosugesce - je podléhání vlastním představám
- sugestivní faktor se uplatňuje při podávání léků a aplikování různých procedur
- sugestivní složce v účinku léků se někdy říká placebový účinek - placebo efekt

Autogenní trénink

- autogenní trénink je relaxační metoda, která v sobě spojuje principy relaxace, koncentrace, autosugestivního ovlivnění a systematického nácviku
- relaxační metody vycházejí z poznatku o vzájemné závislosti mezi třemi faktory: psychickém napětí, funkčním stavem vegetativního nervového systémů a napětím kosterního svalstva

Základní cvičení autogenního tréninku obsahuje 6 postupně nacvičovaných úkonů

- cvičení tíhy
- cvičení tepla
- regulace srdeční činnosti
- koncentrace na dech
- regulace břišních orgánů
- koncentrace na oblast hlavy
- postupný nácvik provádí pacient 3x denně trvání od jedné do pěti minut (později i 15 minut)
- autogenní trénink patří k technikám, které mohou sestry za supervize lékaře nebo psychologa provádět samostatně
- principu relaxace lze ve zdravotnické praxi výhodně používat i bez systematického cvičení autogenního tréninku ke snižování psychického napětí např.: v předoperační přípravě, v předporodní přípravě, k odstraňování strachu, jako součást RHB postupů

Odreagování (abreakce)

- techniky odreagování se snaží zneškodnit předpokládané patogenní působení negativních emocí tím, že se nechávají znovu proběhnout za terapeutických okolností
- pacient má reprodukovat nebo znovu prožívat traumata nebo konflikty s odpovídajícím citovým doprovodem za přítomnosti a podpory terapeuta, čímž dochází k uvolnění škodlivě působícího citového napětí
- princip odreagování známe v běžné podobě: "ventilace"
- pacient se spontánně "vyhovoří" a "vypláče" a pocítí úlevu, aniž by mu zdravotník poskytl jakoukoliv jinou pomoc, doporučení nebo radu
- problém u nemocných egoistických a egocentrických, kteří se bezohledně odreagovávají i na úkor jiných nemocných a mnohdy vážnějšími problémy
- sestra by tyto tendence neměla podporovat, ale měla by takového nemocného vést ke kázni, ohleduplnosti a většímu ovládání
- opačným problémem jsou nemocní ve svých projevech zabrždění, s vysokým sebeovládáním, sebekontrolou či nesmělí
- u těchto nemocných je účelné, aby sestra sama dokázala vystihnout správnou chvíli a našla si v době relativního klidu na oddělení čas si s nimi popovídat, dát jim příležitost k tomu, aby s ní mohli promluvit o tom, co je trápí, aby jim pomohla vysvětlit to, na co se nedovolili zeptat

Patogenetická psychoterapie

- podstatným rysem patogenetické metody je úsilí, aby pacient poznal konkrétní psychogenní faktory, podmiňující vznik, vývoj a přetrvávání jeho obtíží, tyto faktory odstranil nebo jejich účinnost zrušil
- východiskem bývá rozbor pacientovi biografie (životopis) se zaměřením na mezilidské vztahy, počínaje jeho dětstvím
- patologická analýza má zachytit nejen vědomou, ale i nevědomou oblast psychiky
- zdravotník může při analýze pacientova života vidět na základě svých znalostí možné souvislosti s dříve nebo lépe, než pacient
- zdravotník mu je naznačuje tak, aby se pacient mohl nad nimi zamyslet a postupně tak získal náhled nad svými problémy- k patogenetické psychoterapii řadíme i vytváření podmínek pro emoční korektivní zkušenost - důraz se klade na zážitek,tj. na emoční složku
- pozitivní emoční zkušenost má odstranit dřívější negativní zkušenost
- někdy je nutné pracovat i s rodinou pacienta
- prakticky se k tomu používá terapeutický vztah a terapeutická skupina: v terapeutickém vztahu má nemocný získat nové zkušenosti, které se liší od všech dřívějších a vedou ke změně postoje
- zdravotník má záměrně reagovat jinak, než jak pacient očekává
- má se k němu chovat ne podle toho, jakým pacient je, nýbrž podle toho, jaký by měl být

Nedirektivní psychoterapie

- cílem je podpořit rozvoj osobnosti pacienta
- východiskem je, že každý člověk chce rozvíjet své schopnosti
- předpokladem je, že není potřeba dodávat správné zaměření zvenčí, ale poskytnout nemocnému příležitost k vlastnímu osobnímu růstu
- v procesu psychoterapie terapeut poskytuje pacientovi příležitost k tomu, aby se zkoumal, hovořil o sobě, svých vnitřních zážitcích
- tím pacient postupně nachází "sám sebe" a je schopen si za vhodných psychologických podmínek své problémy vyřešit sám
- dostane-li se zdravotník do situace, že je pacientem přímo tázán a žádán o radu, neodmítá ji výslovně, ale neodpovídá přímo - spíše vede pacienta k tomu, aby vyjádřil svůj vlastní názor na věc a zaujal své vlastní stanovisko a nakonec si na otázku odpověděl sám

Psychoterapie učením

- patří sem metody, u nichž je hlavním terapeutickým principem: opakování, učení a nácvik
- nejjednodušší je nacvičování správné reakce - vhodná skupinová terapie
- šířeji pojatým nácvikem je převýchova některých nedostatků v pacientově osobnosti - např.: nácvik vůle
- využívaný je i aktivační trénink, který vychází z poznatku, že celková nálada je spojena se zevním výrazem (cvičení aktivity u depresivních pacientů)
- mezi další časté formy patří averzivní terapie, negativní nácvik a metoda přesycení a systematická desenzibilizace (např.: u alkoholiků)

^ Nahoru