Význam psychologie v ošetřovatelství

Nemocí není postižena pouze tělesná stránka, ale současně se nemoc promítá do psychiky člověka. V některých případech je i zátěž v psychické oblasti příčinou nemoci.

Všeobecná sestra by měla ovládat znalosti z anatomie, fyziologie, patofyziologie, z teorie i praxe ošetřovatelství, ale zároveň se orientovat i v psychologii a znalosti umět využívat v praxi. Sestra by měla poradit klientům, kde hledat psychologickou pomoc v případě potřeby.

Psychologie podobně jako ošetřovatelství používá podobné výzkumné metody. Stěžejními jsou rozhovor a pozorování. V psychologii se učíme, jak vést rozhovor, jak si připravit prostředí, otázky. Jaká by měla být struktura rozhovoru, jak vystupovat. Současně se učíme čeho si všímat, které důležité informace získáme pozorováním neverbálních projevů klienta.

Znalostí z psychologie osobnosti využíváme v posuzování osobnosti klienta, jeho povahových vlastností, temperamentu, schopností a v odhadu, jak bude zvládat náročnou situaci spojenou s nemocí. S těmito znalostmi můžeme zvolit vhodný přístup k nemocnému a snažit se ho motivovat ke spolupráci. Psychologii osobnosti využíváme i k sebepoznání a sebehodnocení. Poznáváme, jaká by měla být osobnost sestry, a které vlastnosti osobnosti bychom měli cíleně rozvíjet.

Obecná psychologie nás vybavila poznatky o jednotlivých psychických procesech a stavech jako je vnímání, pozornost, paměť, myšlení, city atd. Jak tyto procesy fungují ve zdraví i v nemoci, jak přistupovat k nemocným s různým typem postižení.

Ontogenetické psychologie využíváme k posouzení psychomotorického vývoje dítěte. V orientaci, které činnosti můžeme požadovat při zaměstnání (výchovném) dětí různých věkových kategorií, které situace jsou typické pro věk dospívajících, dospělých a starých lidí. Znalostí vývojové psychologie využíváme v komunikaci s nemocnými různých věkových skupin.

Sociální psychologie nám pomáhá v profesním i osobním životě. Člověk se učí žít společně s ostatními lidmi, je členem různých sociálních skupin, zaujímá různé pozice a plní často i množství sociálních rolí. Jak jednat, vystupovat, abychom dobře vycházeli s lidmi, je důležité pro náš soukromí i profesní život. I člověk nemocný se dostává při hospitalizaci do neznámého prostředí, učí se žít s cizími lidmi a sestra by měla citlivě reagovat i na případné nedorozumění mezi pacienty.

Důležitou součástí studia psychologie na SZŠ je i výcvik komunikativních dovedností. Sestra by si měla uvědomovat, že na pacienta působí nejenom to co říká, ale také jakým způsobem a jak je celá komunikace ovlivňována neverbálními projevy. Učí se, jak nemocného evalvovat a co by naopak mohlo působit devalvačně. Ve zdravotnické psychologii poznáváme , co všechno se promítá do subjektivního prožívání nemoci, že i nemoc má své fáze, kdy člověk potřebuje největší pomoc od zdravotníků v psychologické podpoře. Sestra by měla některé vlastnosti nemocného posuzovat ve vztahu k nemoci a správně reagovat na např.: projevy úzkosti, strachu, bolesti atd. Pro volbu přístupu zdravotníka k nemocnému je důležité vědět i jaký je poměr nemocného k nemoci. Jinak jednáme s člověkem, který své potíže bagatelizuje a s tím, který se nepřiměřeně nemoci obává. Sestra by si měla uvědomovat, že hospitalizace je pro nemocného zátěží a měla by odstraňovat či zmírňovat všechny negativní faktory, které by nepříznivě ovlivňovaly psychiku nemocného. Sestra by měla poskytnout základní psychoterapeutickou pomoc nemocným, případně i jejich blízkým. Zvláště v případě, když nelze s tav nemocného příznivě zvrátit.

Znalost psychologie by měla sestře pomáhat i v osobním životě, ve zvládání konfliktních i jiných náročných situací a ve vlastní psychické vyrovnanosti a duševní pohodě.

Psychologie ve zdravotnictví

psychologie také pomáhá zdravotnickým pracovníkům porozumět lépe sobě samému, porozumět chování zdravých i nemocných lidí, zlepšit spolupráci v týmu, zvládnout lépe velkou duševní zátěž (setkávají se denně s bolestí, s utrpením, s nevyléčitelnými chorobami, se smrtí)

V oblasti zdravotnictví pomáhá psychologie řešit např.:

- Jak jednat s nemocnými dětmi, dospělými a starými?
- Jak jednat s rodiči nemocných dětí a s příbuznými nemocných dospělých a starých?
- Jak zvládnout strach nemocného z pobytu v nemocnici, strach z bolesti, léčby a výkonu či vyšetření?
- Jak může zdravotnický personál ovlivnit chování nemocného? Jak ho přesvědčit o nutnosti vyšetření, dodržování léčebného režimu, význam předepsaných léků, jak získat nemocného ke spolupráci k léčení a rehabilitaci?
- Proč je některý nemocný netrpělivý, nespolupracuje a jiný naopak?
- Jak lze pomoci nemocnému, který je v nemocnici příliš nešťastný a jeho choroba se nelepší?

^ Nahoru